Richarde, jaká je práce s účastníky kurzů Slunohraní?
Není nic hezčího, než když se setkají lidé, kteří mají různá povolání a dokážou se na pět dní naplno vžít do role muzikantů, dělají hudbu naplno a hrají od rána do večera. Jsou sice unavení, ale mají z hudby obrovskou radost. Někteří jezdí na Novoměstské Slunohraní každý rok, přijíždí však i řada nových, kteří se vždy bez problémů začlení. Jsou to z velké většiny amatérští hudebníci, jezdí tam však i lidé, kteří hudbu studují nebo učí na ZUŠ. Spolupracují zde s profesionály, a to jednak v kvartetních workshopech, které vedou kolegové z Janáčkova kvarteta, ale i do programu orchestru se snažím vždy začlenit profesionálního sólistu.
V loňském roce překvapil orchestr krásnou skladbou se sólovým cimbálem. Co chystáš na letošní rok?
Čeká nás spolupráce s laureátkou Pražského jara, klarinetistkou Annou Paulovou, která přednese Kvintet pro klarinet a smyčce B dur Antonína Rejchy.
Součástí kurzů je malý festival, tři koncerty pod širým nebem. Jaké je na Slunohraní publikum? Popularita této akce rok od roku roste, nádvoří Horácké galerie, kde se koncerty konají, je stále více zaplněno, vystupují tady vynikající umělci napříč hudebními žánry. V loňském roce to byly vedle tradičního vystoupení Janáčkova kvarteta a Letního orchestru Iva Bittová a a Melanie Scholtz.
Pro účastníky kurzů je zážitkem, že s některými umělci mají odpolední setkání, společně pracují na jedné skladbě a společně také vystoupí večer na pódiu. Letos si hudebníci užijí world music s houslistkou a zpěvačkou Jitkou Šuranskou a jejím triem a také Prague Cello Quartet. Během kurzů i koncertů vládne skvělá atmosféra, která je potržena právě tím, že jsou koncerty venku, začíná léto a prázdniny.
Na konzervatoři v Brně vedeš už deset let Moravský komorní orchestr, jako student jsi v něm hrál. Jaká byla cesta k roli dirigenta? Měl jsi nějakou pauzu mezi hraním v MKO a jeho vedením?
Ano, asi čtyři roky. Studoval jsem na JAMU u profesora Šťastného a ten si mě vybral za svého nástupce do vedení MKO. Byl to rychlý začátek a tehdy jsem souběžně chodil i do hodin dirigování k panu dirigentovi Evženu Holišovi. Moravský komorní orchestr je jedním z nejstarších kontinuálně fungujících komorních orchestrů u nás. V roce 2018 oslaví 70 let své existence, na jeho základech vznikla většina brněnských hudebních těles. Je pro mě čest ho vést, a být tak jedním z řady jeho dirigentů.
Je to orchestr složený ze studentů. Kolik jich je a jak se do orchestru studenti hlásí?
Dříve to byl komorní orchestr, kde hrály i dechové nástroje, profesor Šťastný z něj vytvořil smyčcové těleso, které hraje většinou v obsazení čtyři primy, čtyři sekundy, tři violy, dvě cella, dvě basy. Vedení orchestru beru z velké části jako pedagogickou práci. Mnohem víc tedy vše vysvětluji a snažím se studenty připravit na jejich muzikantský život. Ideální je, když jsou z různých ročníků a zkušenosti si přirozenou cestou předávají. Orchestr si vybírá nástupce za ty, kteří jsou v posledním ročníku a absolvují.
