1. ročník (2010)

Ve dnech 7.7. -11.7. 2010 proběhl v Novém Městě na Moravě první ročník dílny komorní hudby - Novoměstské Slunohraní.

FÓRUM - Dojmy a názory účastníků

FOTOGALERIE 2010

DALŠÍ FOTOGALERIE

 Ve středu, 7.7.2010 večer, přijelo do Nového Města na Moravě celkem dvacet hráčů na smyčcové nástroje, aby prožili 3 dny plné hudby, nových zážitků a inspirace.  V průběhu večera tak přijížděli muzikanti ze Vsetína, z Přerova, Pacova, Prahy, Brna, Frýdku-Místku i ze Slovenska, průběžně se ubytovávali a připravovali na ranní zahájení dílny komorní hudby.

V předvečer však ještě společně poseděli a domluvili se na sestavách jednotlivých kvartetů, jejichž party už měli s předstihem k dispozici. Jednoduše řečeno - všichni se zapsali do tzv. "plachty", časového rozvrhu dílny.

Nádvoří Horácké galerie, která byla v následujících dnech hlavním dějištěm všech událostí, rozezněly ve čtvrtek ráno tóny Janáčkova kvarteta. Jeho členové se zde poprvé setkali se svými "žáky", po hudebním úvodu společně podiskutovali u kávičky a čerstvých koláčků...Slunce, pohoda a úsměvy toto netradiční setkání pak provázely nepřetržitě a naplňovaly tak jeho název i záměr organizátorů. 

Cílem bylo uspořádat setkání lidí, kteří, přestože mají svá, mnohdy velmi náročná, povolání,  se hudbě věnují jako svému koníčku a kteří mají chuť nahlédnout do světa profesionálů, zdokonalit se ve hře na nástroj, získat nové postřehy pro interpretaci hudby a načerpat novou inspiraci a energii.

Ve vnitřních prostorách Horácké galerie probíhaly zkoušky jednotlivých kvartetů, a to pod odborným vedením "Janáčkovců". Každý účastník tak strávil několik hodin v přímé spolupráci s těmito profesionály, kteří zde ukázali také své pedagogické a lidské kvality, kdy dokázali vytvořit neopakovatelnou atmosféru plnou nadšení a prostou jakéhokoliv "poměřování" technické úrovně hry na nástroj.

Také samotní účastníci necítili potřebu vzájemně si konkurovat a předhánět se ve svých dovednostech, veškeré hraní tak probíhalo ve velmi přátelské atmosféře, kdy nechyběl humor, vzájemná podpora a porozumění. Přestože zde byly zastoupeny různé věkové kategorie i různá povolání, láska k hudbě dokázala lidi spojit a během této krátké doby sblížit.

Čtvrteční večer patřil výletu do světa folkloru. Do Nového Města přijela cimbálová muzika Prespoľan s primášem Antonínem Bukovským. Muzikanti si tak mohli během krátkého "workshopu" zkusit zahrát lidové písničky a nahlédnout do harmonických zákonitostí cimbálové muziky. Toto netradiční hudební těleso se pak představilo také veřejnosti, v úvodu Večera s cimbálovou muzikou, a to písničkou "Kdo má počernů galánku". Pro některé muzikanty to bylo vůbec první setkání s folklorem! Večer pak pokračoval tradičním stylem, kdy Prespoľan hrál k poslechu, na přání a k dobrému vínu.

V pátek večer i v sobotu odpoledne měli účastníci možnost zahrát si na tzv. "interních koncertech", to znamená bez účasti veřejnosti, pouze před ostatními účastníky kurzu. Na těchto "minikoncertech" vládla neopakovatelná atmosféra, každé smyčcové kvarteto mělo obrovskou podporu jak v posluchačích, tak také ve svých "učitelích", kteří, mnohdy s nástrojem v ruce, stáli jako  stín kolem účinkujících a byli připraveni zaskočit, napovědět, nebo hrát v obtížnějších úsecích s nimi. Právě tyto okamžiky byly důkazem toho, jak krásný prostor pro vzájemnou komunikaci, předávání zkušeností a vzájemné obohacování existuje mezi profesionály a amatéry.

Lektorský tým skvěle doplnil také houslista a dirigent Richard Kružík. Velký úspěch sklidily jeho individuální konzultace, při kterých s muzikanty procházel party pro kvartety, pro hru v orchestru, popřípadě pomáhal s řešením konkrétních problémů techniky hry na nástroj. Své zkušenosti a schopnost předávat energii také prokázal při zkouškách orchestru, který byl sestaven ze všech účastníků dílny. Během tří zkoušek dokázal toto seskupení stmelit a předat mu svojí představu o interpretaci vybraných skladeb. Muzikanti si tak mohli vyzkoušet, jak velkou roli hraje dynamika, výraz, " společné dýchání" a cítění.

V průběhu každého dne využívali všichni zúčastnění také prostory ZUŠ, a to jak k individuálnímu cvičení, tak také ke zkoušení kvartetů. Bylo až překvapující, kolik hodin dokázali někteří muzikanti hře na nástroj věnovat. Hudební škola má však také velmi příjemný venkovní prostor, tzv. "zahrádku", která výtečně posloužila pro společné posezení při dobrém víně, svíčkách a hudební videoprojekci. V průběhu večera zde tedy probíhaly jak zajímavé rozhovory s "Janáčkovci", tak také představení např. Stephana Grappelyho, Mark´O Connora a dalších houslistů na plátně....

Sobotní podvečer patřil poslední zkoušce orchestru, který se na závěr přemístil na nádvoří, na připravené pódum, aby si "sladil své tóny" s panem zvukařem, který zároveň připravoval techniku pro profesionální záznam.

Ve 20:00 byl na nádvoří Horácké galerie zahájen závěrečný koncert Novoměstského Slunohraní. V jeho první části vystoupilo Janáčkovo kvarteto a předneslo, za vydatné podpory hejna ptáků, 1. smyčcový kvartet Leoše Janáčka a "Americký" kvartet Antonína Dvořáka. "Janáčkovci" sklidili obrovský úspěch. Jejich emocemi nabité vystoupení vyvolalo velký ohlas a vtisklo tomuto večeru velmi slavnostní ráz.

Ve druhé čáti večera pak nastoupil na podium Letní orchestr, složený ze všech účastníků dílny. Jeho charakter byl velmi netradiční, a to především jeho velmi krátkou, třídenní, životností. Všichni jeho členové však zasedli ke svým notovým pultům s velkým entuziazmem, odhodláním a úsměvem. Pod taktovkou charizmatického Richarda Kružíka pak zazněla Simfonia č.2 Antonia Vivaldiho, Valčík A Dur Antonína Dvořáka a 3. a 6. věta Janáčkovy Suity pro smyčcový orchestr. Koncentrované nadšení a radost z hudby vyvolaly u diváků skvělou odezvu.

Organizátoři Novoměstského Slunohraní však připravili jeho účastníkům, lektorům i návštěvníkům koncertu nevšední zážitek. Po ukončení kocertu  se za branou Horácké galerie rozzářila řada svíček a přivedla všechny přítomné až ke kašně, kde muzikanti rozsvěceli své "lampionky přání".

Tento zvyk, převzatý z daleké Asie, vnesl do samého středu Nového Města na Moravě velmi zvláštní atmosféru, která obsahovala také notnou dávku lítosti a nostalgie nad tím, že hudební setkání končí. Náladu kolem rozzářené kašny dokreslilo vystoupení asolventky JAMU, flétnistky Kristiny Vaculové, které bylo skutečnou hudební lahůdkou.

Tímto večerem skončily tři dny plné hudby, pohody a slunce, skončilo setkání lidí, které spojuje krásný koníček...Naštěstí to není loučení na dlouho.

Nashledanou na Slunohraní 2011 !!! 

(vp)